5 zaručených tipů, jak si vytvořit debilní den

debilní den

Hups, žuch. „Mamiii.“ Můj malý na mě skočil. Báječné probuzení. Ještě s nerozlepenýma očima matně vzpomínám: „ Proč jsem v jeho posteli?“

No jo, včera jsem s ním usnula při uspávání. A hned za tím přichází další uvědomění si. Moji šotci mi napovídají: „Zase jsi nestihla to, co jsi měla naplánované na večer, když usne.“

Začíná mě ovládat zlost, zoufalství. Něco v hlavě mi říká, že nemám šanci dohnat „promarněný večer“. Můj seznam nedodělaných věcí se zvětšuje. Začínají mi brnkat programy:

  • Nejsi dost dobrá, zase si to nezvládla.
  • Jak to chceš dohnat, jsi máma, a měla by ses věnovat dětem.
  • Zase sis toho nabrala moc a nezvládáš to.

Chvíli jsem ve vzteku. A pak přijde takové aha. „Co to děláš? Vždyť víš, že prvních 30 vteřin po probuzení je nejdůležitějších. Proč si tvoříš takový debilní scénář?“ Dýchám nádech klid, výdech blbá emoce, nádech světlo, výdech to, co nechci. Přesměrovávám energii na tvoření a ne destrukci. Je mi líp.

=> Zaručený tip číslo 1 – NECH SE OVLÁDNOUT ENERGIÍ MINULÉHO DNE

No, ale jen do té doby, než vylezu z postele a šlápnu si na první kostičku, kterou kluci včera neuklidili. Vylítne se mě: „Dopr…., to zase bude den.“ No, pěkně jsem si to tam poslala. Další hodina se nese v tomto duchu. Nic se nedaří, kluci se rvou. Nejsem schopná se zklidnit. Je to jeden velký blázinec.

Opět AHA – nojo, já jsem to zapikala. Tyhle povedené zapikávačky typu – to bude den blbec, je pátek třináctého, atd. Kam si posíláme slovem i myšlenkou negativní scénáře se prostě zhmotňují. Je to fyzikální zákon – zákon akce a reakce. Pošli blbé – vrátí se ti blbé. A tak se mi vrací.

=> Zaručený tip číslo 2 – ZAPIKEJ SI DEN

Dnes nemám trpělivost. Všechno se štve. Dost pravděpodobně to bude čarodějkou – premenstruační fází, kde se všechny emoce, a zvlášť ty vztekací, násobí 200x. A vlastně s tím nic moc nejde udělat. Pozoruju sebe sama jak ječím. Jak mě vytáčí i kraviny. A mým křikem se zhlasiťuje i celá domácnost. Křičí Radim, ječí Robin, řvu já.

Nádherně mi ti moji kluci zrcadlí moji energii. Jo, není nad to se zastavit a zvědomit si, co zrovna dělám a cítím.

Víte, jak funguje plazí mozek – to je nejstarší část mozku – má jen 3 strategie: utéct, zaútočit, ustrnout. A tak tu frčíme pod nadvládou plazího mozku – emočně a i trochu fyzicky tu na sebe útočíme. A řešení nikde. Takhle to nepůjde. Už teď jsem zralá na blázinec.

=> Zaručený tip číslo 3 – VZTEKEJ SE A KŘIČ CO NEJVÍC

Vyhlašuji bobříka mlčení. Najednou je ticho. Teda ten malý to moc nerespektuje. Ale když místo 3 mluví jen jeden, vyvalený, že druzí 2 nemluví, tak je o dost větší ticho :).

Přišla jsem na to, že Bobřík mlčení je terapie. Že když nemůžu mluvit, je potřeba mnohem víc naslouchat. Najednou nejde křičet z pokoje do pokoje a rozdávat rozkazy. Je potřeba se zastavit, přijít k druhému člověku, vnímat, co naznačuje, být u něj plnou pozorností, protože jinak se prostě nedomluvíte. Mlčet je dobré uvědomění si, jak jednáme v automatu povinností, pod tíhou programů, které si neseme a nerespektuje sebe, ani druhé.

No, křik jsme úspěšně překonaly. Ale můj seznam úkolů bohužel nezmizel. Nálada opět uvadá. Jak to mám stihnout. Vrací mě to zpátky do schýzi. To nikdy nemůžu stihnout – mimochodem taky super zapikávačka.

Chvíli sama sebe drtím v emoci neschopnosti. A pak si dávám otázky, které dávám svým klientům:

  • „A co se stane, když to neudělám?“
  • „Co můžu udělat proto, aby mi bylo líp?“
  • „Kterou z činností teď udělám nejsnadněji a s největší radostí?

Odpovědi jsou celkem snadné – nestane se skoro nic. Líp mi bude, když si zablbnu s klukama. A ze seznamu vyberu jednu činnosti, kterou zvládnu snadno. A na ostatní prosím Vesmír, ať to zařídí :).

=> Zaručený tip číslo 4 – NECH SE ZDEPTAT VELKÝM SEZNAMEM PRACÍ

Najednou se energie obrací. Vztek, křik a všechny ostatní blbé emoce jsme vymlátily v polštářové bitvě. Kluci se zklidnili, já jsem klidnější. Sice jsem udělala jednu věc, ale šla mi snadno a rychle a tak mi zbyde ještě čas na sebe nebo na nějakou další položku ze seznamu.

Jo, je to den, který začal na prd, ale stačilo pár vědomých změn a vše se obrátilo. Když se člověk postaví do pozice tvůrce a ne oběti, tak jde všechno.

Je snadné se začít vinit všechno a všechny okolo, že se mi nedaří, že nemám, co chci. Jenže tím se nic nespraví. Za svůj život jsme každý zodpovědný sám. A nic a nikdo okolo nám ho nevylepší. Tu moc máme jen sami. Můžeme si nechat den blbec nebo se postavit do pozice tvůrce a proměnit energii svoji i svého dne.

A proto poslední tip, jak si vytvořit debilní den zní:

=> Zaručený tip číslo 5 – POSTAV SE DO POZICE OBĚTI

Celostní terapeutka, lektorka Čchi-Kung, průvodkyně k životní vitalitě a harmonii. Díky práci s tělem i duší pomáhá ženám napojit se na vnitřní energii a sílu, aby znovu prožívaly spokojenost, zářily a mohly naplno žít vlastní život i podnikat.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.